Cílem dobře seřízené soustavy je:

1. Aby do každého radiátoru (koncového spotřebiče) proudilo právě jen tolik vody, kolik je potřeba pro vytápění / předání tepla radiátorem do místnosti při aktuální venkovní teplotě a při nastaveném požadavku na teplotu v místnosti, jak si tento požadavek nastaví uživatel na termostatické hlavici.
2. Aby se voda nekontrolovaně nepřelévala mezi jednotlivými stoupačkami nebo mezi jednotlivými tělesy / radiátory.
3. Snížit množství topné vody a snížit rychlost proudění v potrubí kvůli omezení hlukových projevů proudící kapaliny.
4.  Umožnit snížení teploty topné vody až na nezbytné minimum.
5. Snížením rychlosti proudění vody umožnit plné (resp. optimální) vychlazení topné vody při jejím průtoku skrz radiátor a tím snížit tepelné ztráty v rozvodech (naprostá většina soustav v panelových domech je počítána na teplotní rozdíl 20°C mezi přívodem a zpátečkou. Pokud jsou na vašem radiátory teplotní rozdíly mezi spodní a horní částí radiátoru menší, pak je to typický projev neseřízené a nehospodárně fungující soustavy!)
6. Zajistit možnost omezení průtoku do stoupaček a celé soustavy při stavech, kdy je dům natopen a teplo – tedy průtok topné vody – již nejsou potřeba, nebo je jich potřeba méně než dodávají teplárny. Teplárny Vám jistě rády vnutí teplo a ještě raději Vám je následně vyúčtují. Pokud je necháte! Začněte šetřit a nepouštějte si domů energii, kterou nepotřebujete!
7. Snížit potřebný celkový výkon pro vytápění domu na potřebné minimum – samozřejmě bez omezení komfortu bydlení. Není nijak vyjímečné, když po našem regulačním zásahu bez problémů stačí 90kW výkonu pro kondenzační kotle tam, kde byla původně provozována kotelna III kategorie o výkonu 130-150 kW s obyčejnými a provozně drahými plynovými kotly. V takovém případě se úspora vrátí hned třikrát – na faktu, že již není potřeba kotelnu legislativně a techicky provozovat podle legislativy platné pro kotelny III kategorie (úspora jak na investici, tak na provozních nákladech), dále pak na využití vlastností úsporných kondenzačních kotlů (vyšší účinnost samotného zdroje tepla) a samozřejmě také na samotné úspoře za odebraný plyn.
8. Poslední dobou se setkáváme s požadavkem přizpůsobení stávající soustavy na provoz v nízkoteplotním režimu, tedy takovém, aby bylo možné použít pro vytápění tepelná čerpadla nebo právě kondenzační úsporné plynové kotle – ukazuje se, že značné procento objektů je možné takto uzpůsobit. Výsledné snížení nákladů za vytápění pak může být až 75%

Naším cílem je